Baptiste Charneux & Benjamin Tejero

Overflows

Zdá se, že díla Baptista Charneuxe a Benjamina Tejera propojená v Overflows se snaží zachytit dojem vody. Pokud název naznačuje hojnost, voda je ve skutečnosti vzácná: ať už latentně, těsně před nalitím, odpařením nebo dokonce stagnací. Voda je jistě přítomna, ale neplyne, a přesto je to právě tento proud, který je základem celé výstavy umělců.Nadbytek přetékání není překládán kvantitativně, ale nadbytkem v podmínkách vody, s jeho jádrem nekonečnou schopností vymezovat. Tímto způsobem umělci tlačí svého diváka z jednoho břehu na druhý podél světelné řeky.

Podle básníka Francise Pongeho je voda to, co se vždy snaží jít níže, co nikdy nepřestává hledat to nejnižší místo, snižuje se. Voda je také podzemní, chtonský, proud, který generuje inflekci a klouzání: šikmý pohled vyrytý Benjaminem do skla, skopické nutkání oka, které hledá uvnitř nádoby a nalézá v díle Baptisty tautologii dvou na sebe naložených svazků, nebo keramiku s vybroušenými hranami.

Umýváme se tam, kde špiníme (koupelnu), odpočíváme tam, kde se dusíme (v páře), vylepšujeme funkční nábytek skvostnými doplňky (koupelnový nábytek). Jemné a narcistické násilí našeho vztahu k našemu obrazu je zachyceno Benjaminem a Baptistem, kteří jej přepisují použitím materiálů, které jsou přesné i zranitelné, originální a sofistikované.

Overflow naznačuje porušení a voda (kromě své tendence stékat dolů) se skutečně vyznačuje svou silou vnikání: od dobývání potravin až po erozi vodních kapek.

„Přepadání“ je anomálie vodní cesty; výzva k měření a sušení. Nemožnost obsáhnout (a následný vylévání) spojuje dílo Benjamina a Baptisty, které společně vytvořili. Obsáhnout znamená pevnou, definitivní formu, přestože nebyly hliněné nádoby vypáleny.

Pokud jde o paravány, jsou na nich vyryty propracované vzory, které naznačují erotiku nebo organickou povahu vlasů přitisknutých ke sklu.

Z motivu vody a bazénu, který je na výstavě přítomen, vystupuje motiv těla, pokušení tvořit jedno tělo, zobrazením kulatosti, která odmítá „být objektem“, aby splynul s okolním prostorem, resp. zobrazující svádění a zároveň dokonalou i nedokonalou povahu setkání se sebou samým a s druhým.