MARKÉTA KINTEROVÁ – JAN FABIÁN

Výstava: 8. září – 2. listopadu 2023

My se rádi dáváme do pohybu. Není to moc často, protože pořád je co dělat, ale pak to přijde a my se dáme do pohybu. Je jasné, že jako rodina jsme v pohybu pořád, ta jednotka nestojí, ona se nemůže zastavit, ona je perpetuum mobile. Rytmus den a noc. Den je ten pohyb za světla, noc je to zastavení, které brzy ráno končí. Co vlastně přináší noc? Pokud není kde bydlet, tak starosti. Jak zajistit spánek, aniž by tě někdo rušil nebo napadl, ať už by to byli lidé, zvířata nebo počasí.
Naše domy jsou vlastně zpevněné stany. Jimi se bráníme okolnímu prostředí. Pro ně uzpůsobujeme naši denní činnost, abychom je udrželi, poplatili, uvařili si v nich a zase šli spát. Abychom se ráno vydali vstříc aktivitám, které nám je zajistí.
Na stanech je nejhorší to, že si je ty, civilizovaný člověče, kupuješ pro relax. Ty v nich totiž budeš odpočívat na draze vykoupené dovolené za levných 4 990,- s fiktivním vodním sloupcem nad sebou. Ale zároveň je to krása, protože ty jsi ten případ, který chce dojít za město nebo mezi města nebo kamsi do kulturní krajiny, o níž si myslíš, že je přírodou, a chceš tam to okolí vnímat. A nechat ten vodní sloupec na tebe třeba i celý padnout. A to je dobrý, protože někdo jinej letí na Hurghadu a to je v prdeli.
A pak je tu ta věc, že plachta má dvě strany. Ona má prostě vždycky rub a líc. Cesta, protože můžeš a cesta, protože musíš. Třeba z jihu na sever nebo z východu na západ. Opačným směrem musí málokdo. Anebo taky vůbec nemusíme chodit daleko, protože šílený stanový městečko pro lidi, co vykročili ze systému a nedokázali anebo nechtěli se do něj vrátit, je asi půl hodiny pěšky rychlou chůzí odtud. A ještě rychlejší zase zpátky. Kus látky je pak domovem, kterej už chceš opustit strašně moc. Když musíš. Když nemusíš, můžeš se radovat z kusu látky, jak je ti libo. Můžeš jí mít ráda, opatrovat ji a můžeš jí pak taky vyhodit do popelnice, až přijde ten čas, kdy už to k tomu není, aby se to dál používalo. A teď to máme tady v Olze. Kusy látek, které možná víc než cokoliv jiného byly předměty očekávání. Až dojedem do kempu, bude to totiž super. Až se dostaneš z provizoria, tak taky.
Markéta Kinterová