Nezávislý umělecký spolek Bubahof oživil zapadlý strašnický vnitroblok přírodou a zprostředkovává sousedům umění z pohodlí jejich oken. Ještě před pár lety se v tmavém betonovém vnitrobloku povalovalo jen smetí a obyvatelé okolních domů smutně odvraceli zrak. Nyní je dvorek plný života díky stromkům, vonícím bylinkám a barevným květinám. Tudy se nejčastěji prochází domorodá kočka Buba, po níž byl dvůr i spolek pojmenován. Zakladatelky projektu se rozhodly smysluplněji využít prostory dvorku a skrze ně postavit vlastní kulturní most mezi Francií a Českem. Čeští a francouzští umělci zde společně žijí, tvoří, jedí a pijí. Právě v tomto duchu, založeném na vzájemném sdílení, vedou Bubahof a události s ním spojené. Na celém chodu spolku se podílí každý umělec dle svých dovedností. Díky své nezávislosti si Bubahof může jako jedna z mála uměleckých „organizací“ užívat naprosté svobody. Nikdo neomezuje jejich plány, ani nemají žádný pevně stanovený program. Jsou tak otevření novým projektům a spolupráci. Zahraničním umělcům a kurá- torům nabízí krátké rezidence, během nichž jim představují zdejší uměleckou scénu. Prvotní nápad zvelebit dvůr přírodou přerostl v jakési živoucí umělecké dílo. Místo klasického výstavního prostoru využívají jako experimentální galerii zahradu. Dvůr Bubahofu zároveň nabízí intimní prostředí, o jakém se větším institucím může jen zdát. Jejich prvním veřejným setkáním bylo květnové promítání filmu izraelské umělkyně Hindy Weiss. Poetický snímek byl především esteticky příjemný a srozumitelný i pro sousedy nezasvěcené do umění. Někteří se přišli podívat osobně, jiní se odvážili jen na chvilku odhrnout záclonu. Tímto Bubahof zároveň navázal spolupráci s Meetfactory, kde byla autorka na tříměsíční rezidenci. Bubahof je také schopen jít i za své vlastní hranice. Svědkem jednodenní magické expozice francouzské umělkyně Jagny Ciuchty, jedné z rezidentek programu A.I.R. Futura, se tak stal i Krčský les. Výstava vznikla ve spolupráci s Jiřím Kovandou, Jimenou Mendoza, Lenkou Vítkovou a Viktorií Valockou.

– Markéta Hrehorová