LIBUŠE VENDLOVÁ ∙ ZDENĚK DANĚK

Výstava: 5. květen – 11. červen 2023

Ze začátku jsme spolu jezdili do přírody a kreslili nebo malovali krajinky.

V lese nejsou černá místa, ani černé fleky – stíny.
Všude je nějaká barva, černá jen bodově.

Zdeněk tam 11 let chodil malovat staleté duby. Pojmenoval si části lesa jako místnosti – předsíň, obývák, velká panorama… a abychom se v území vyznali, pojmenovali jsme si pak i jednotlivé stromy.

Až donedávna jsem měl štěstí, že jsem stihl
své krajiny namalovat dřív, než přišli dřevorubci.

Mě zajímali lidi a jejich příbytky, kreslila a malovala sem výřezy interiérů, později celé domy a prostory v souvislostech, s dějem. Baví mě příběhy.

Bažant má představovat hrdinu, který nedbá na osud
a překážky, chce žít a nevzdává se. Zároveň představuje i oběť,
která trpí, ale mlčí a táhne.

V ateliéru se střídáme nebo jeden pracuje v obývacím pokoji. Velké kresby domů dělám na koberci po složení postele. Střídáme se s vyzvedáváním dětí.

Disponuji spoustou možností, jakým způsobem malovat,
ale nechci se rozhodovat, kterou použít.
Potřebuji se dostat do stavu, kdy se musím překonávat,
aby to jak maluju, vycházelo z nutnosti.

Jsem víc motivovaná se dětem věnovat a být s nimi i na úkor mé práce, malování, kreslení nebo hledání smyslu než Zdeněk. Ten je úspěšnější jako umělec a urputnější.

Ohnout realitu. V každém je achát.

Potřebuju víc společnost než on. Snažím se organizovat i společné akce s přáteli nebo umělci. Komunikovat a reflektovat potřebu kreativity a strategie života vůbec. Zdeněk je introvertnější, ale podobně přímočarý, naivně upřímný a nemá rád konflikty. Zajímají ho lidi, které už zná.
Já se do konfliktů vrhám celkem spontánně.

Foto Michail Slava