ANNA ROČŇOVÁ ∙ JAN BOHÁČ

Výstava: 19. červen – 3. září 2023

Rozdrápaná kůra
Nohy scházejí po schodech do sklepa, nos cítí vlhkost a plíseň, a oči na vteřinu oslepí světlo žárovky, která se právě rozsvítila. Chvíli jim trvá než přivyknou ostrému světlu. Přechází k velké skříni úplně vzadu u zdi. Ruce jí otevírají a oči si prohlíží obsah. Nejsou v ní žádné police, ramínka ani oblečení ale je v ní medvěd. Stojí nehnutě s očima upřenýma před sebe. Tlapy zvednuté vzhůru, jako by se vzdával. Oči hledí do těch medvědích, ale ne dlouho. Ruce sundají medvěda z háku, na kterém visí. Nejprve nohy, potom paže, trup, a nakonec i hlava se souká do medvědí kůže. Medvěd se chvíli ošívá na místě. Houpavou chůzí jde ke dveřím, šáhne po vypínači a světlo zhaslo.
O chvíli později medvěd vychází na chodbu, zavírá za sebou dveře. Pomalu jde kolem kuchyně, zastaví se u nástěnky a prohlíží si rodinné fotografie přišpendlené v horních rozích špendlíky s růžovou plastovou hlavičkou do korkové desky. Jde dál ke vchodovým dveřím, bere za kliku a vychází ven.

Je vlahá letní noc. Po chodníku kráčí medvěd a nasedá do černého luxusního sedanu. Rozsvítí se světla, zpětná zrcátka se otočí do stran a motor tiše naskočí a automobil se dá do pohybu. Pomalu projíždí satelitním městem až konečně odbočí na hlavní silnici. Dva světelné kuželi se pohybují tmou, osvětlují černý asfalt s bílou středovou čarou. Vpravo se v zorném poli míhají oranžové odlesky a po chvíli i stromy a větve.

Auto odbočí na lesní cestu, kola se chvíli smýkají až jedno z nich nadobro zapadne do výmolu, protáčí se na místě a zpoza něj létají proudy bahna. Medvěd vypne motor, otevře dveře a aniž je za sebou zavře, po čtyřech se vydá do lesa. Po chvíli se zastaví, zvedne nozdry a o poznání rychleji se pohybuje dál. Když skrze koruny stromů začínají pronikat první sluneční paprsky, dorazí na mýtinu, uprostřed které jsou další medvědi. Medvíďata si hrají a medvědi obcházejí kolem. Občas se přidají ke hře, nebo si drbou huňaté kožichy o kůru stromů. Když si smečka všimne nově příchozího, na chvíli zkamení. Mláďata dostala povel a rychle se přemístila co nejdál od nově příchozího. Ten udělal krok dopředu. Největší z medvědů – vůdce smečky mu vyšel naproti a postavil se na zadní. Zvedá nad hlavu obrovské tlapy a zaleskli se drápy. Zařval. Z poza tlamy nově příchozího medvěda vykukují oči a s nadějí hledí do tlamy obra. Spatří v ní ale jen dvě řady tesáků a masitý jazyk.
JB