Společně s místními spolky a kulturními aktéry na Desítce, s kterými již rok spolupracujeme na obnově parku (Paměť národa, Dům čtení….) chceme také hledat způsob komunikace, abychom oslovili off-line i on-line hlavně starší generaci, a zapojit ji bezpečně a komfortně do příběhu parku FS.

Pokud se nám podaří získat si důvěru lidí, může být projekt platformou setkávání i v dobách nečekaných krizí. Taková dlouhodobá kontinuita je pro nás zásadní.

Společně s odborníky, pamětníky i fanoušky projektu chceme vytvořit archiv vzpomínek a dokumentů na toto trochu skryté ale i historicky unikátní místo. Forma prezentace vyplyne ze společné práce, tak aby inspirovala další u účasti na dlouhodobém budování paměti tohoto místa. Cílem projektu je aktivovat lidi ke spolupráci a participaci na něčem zajímavém a užitečném, a to vše z bezpečí domova, pomocí současných on-line technologií. Převážně starší lidé se v období epidemie věnují doma vzpomínkám a my bychom jim rádi umožnili tyto společně sdílet a zaznamenat mizející paměť místa a zdejší komunity. Výsledkem bude dolouhodobý projekt dokumentace, ale vlastním cílem aktuálního projektu je propojit osamělé lidi a inspirovat je k smysluplné činnost.

Něco z historie

Park Františka Suchého je malý kus zeleně hned za Vinohradským hřbitovem směrem ke Strašnicím. Byla to vždy úhlopříčná cesta, která obcházela hřbitov na východní straně a spojovala dolní Vršovickou silnici s horní Vinohradskou. Okolní výstavba ve 40. letech dala parku čtvercový tvar, ale zachovala v něm fragment pra-původní úhlopříčné zkratky. V 50. letech zde patrně v akci „Z“ vymýtili hřiště, které v době normalizace postupně zarostlo. Při stavbě metra do Strašnic zde roku 1987 vztyčili inženýři metrostavu barevné větráky, a dali tak parku současnou podobu. Tak vznikl malý pupek zeleně s pra-původní cestou a normalizačním „Centre Pompidou“.