VERONIKA HOLCOVÁ ~ PERLYVPERLE

Kurátorka / Curator ~ Dita Lamačová
Architektka / Architect ~ Patricia Talacko

Dernisáž výstavy / Closing ceremony of the exhibition 9. 9. 2023 17 hod / 5 pm
Výstava potrvá do / The exhibition will run until 9. 9. 2023

Vznik díla spadá do období mezi 13. a 23. stoletím CE. Šíře časového rozmezí je způsobena nepřítomností dobových tendencí. Je zde čitelná kontinuální hloubková studie lidského vědomí a nevědomí; otázek mysli, spirituality, transcendentálních zkušeností a kvantového myšlení.
Perioda možné datace končí na přelomu 23. a 24. století, kdy došlo k radikální změně paradigmatu. Příčinou tohoto absolutního obratu je propojení gravitace s kvantovou fyzikou. To bylo do té doby posledním chybějícím článkem v syntaxi relativistické a kvantové teorie do jednoho celku označovaného jako teorie všeho. Tím se myslí jednotný rámec pro popis a porozumění všech fyzikálních jevů ve vesmíru.
V průřezu dílem se objevuje práce s kvantovými gravitačními částicemi (gravitony). Je tedy možné se domnívat, že entita, která dílo vytvořila, operovala znalostí problematiky kvantové mechaniky. Vzhledem k používání archetypů a mytologických obrazů na emocionální úrovni je však více pravděpodobné, že dílo pochází od lidské bytosti (ne nutně expertující na poli subatomárních částic) s vyvinutou intuicí a důvěrou v ni.
Používání archetypů v umění není výlučně vázáno na konkrétní časové období. Symboly obsažené v díle jsou univerzální povahy. Ani ty tedy neposkytují klíč k možné dataci.
Dílo je možné číst i z kontextu rituálního léčení. Nejsou patrné známky omezení se na nějaké konkrétní náboženství. Z pohledu filozofie má dílo neduální charakter, díky němuž individuální (subjekt) a vnější (objekt) ztrácejí svou povahu.
Je zřejmé neustálé rozrůstání memetického spektra a sledování kauzálního řetězce, který nabízí vhled do toho, co tvoří kvintesenci kultury lidstva.
Dílo umožňuje divákům ponořit se do introspekce a nalézt vlastní odpovědi. Prostřednictvím pozorování se může aktivovat a materializovat potenciál, který se skrývá v kvantovém systému.
Dílo se doporučuje k hloubkové analýze. Je evidentní, že bude přínosem pro studium kulturní paměti lidstva a kognitivních věd.

The estimated creation date of the work falls between the 13th and 23rd centuries CE. The broad time range is caused by the absence of historical tendencies or fads. Herein, we are able to unravel a continuous in-depth study of human consciousness and unconsciousness; extrapolating questions about the mind, spirituality, transcendental experiences and quantum thinking.
The period of sourceable dating ends at the turning point between the 23rd and 24th century, when a radical paradigm shift took place. The cause of this absolute reversal: an admissible liaison has been found between gravitational theory and quantum physics. This was, until then, the last missing link in the syntax of relativistic and quantum theory into a single integrated system, referred to as the “theory of everything”. In other words, this discovery established a unified framework for describing and understanding all physical phenomena in the universe.
The work with quantum gravity particles (gravitons), appears throughout the work. It is therefore possible to assume that the entity that created the work operated with knowledge of the conundrums generally associated with quantum mechanics.
However, due to the use of archetypes and mythological images on an emotional level, it is more likely that the work was originated by a human being (not necessarily an expert in the field of subatomic particles) with highly developed intuition and high confidence in applying it. The use of archetypes in art is not exclusively tied to a specific time period. The symbols contained in the oeuvre are universal in nature.
Consequently, even these do not provide any kind of reliable indication for accurate dating.
The work can also be read from the context of ritual healing. There are no visible signs of any kind of restrained affinity towards a particular religion. From the point of view of philosophy, the work has a non-dual character, thanks to which the individual (subject) and the external (object) lose their natural attributes.
There is an ever-expanding memetic spectrum and the tracing of a causal chain that offers insight into what constitutes the quintessence of human culture.
The work allows viewers to delve into introspection and find their own answers. Through observation, the potential that is hidden in the quantum system can be activated and take shape.
The work is recommended for in-depth analysis. It is evident that it will be of benefit to the study of human cultural memory and cognitive sciences.