ZKOUŠKA SYSTÉMU

Výstavní cyklus s názvem ZKOUŠKA SYSTÉMU pro rok 2026 v galerii Prostoru Olga pokračuje po tématech předešlých ročníků (2025- DR.UMĚNÍ, 2024 – DĚDICTVÍ KOLEKTIVŮ: ADAPTACE A PROMĚNA, 2023 – RODIČOVSKÁ, 2022 – DCERY SYNOVÉ MATKY OTCOVÉ) tematizací transformativního potenciálu umění v širším společenském pojetí.

Po řadě výstav v cyklu Dr.umění, jejichž společným jmenovatelem byl umělecký výzkum v podání zralých osobností, se nový cyklus v roce 2026 zaměřuje na práci nastupující generace tvůrců a tvůrkyň, konkrétně těch, kdo pracují ve spoluautorství.

Kurátorský tým Prostoru Olga tímto potvrzuje svůj dlouhodobý zájem o komunikační a transformativní sílu umění v různých vrstvách – v jeho účinku na diváctvo, v nepřímé rezonanci ve společnosti, ale i v samotném procesu jeho vzniku.

V době hlubokých krizí rovněž dává prostor nejmladší generaci, která se v historii opakovaně ukázala být nejprogresivnější společenskou silou – studujícím a čerstvým absolventkám a absolventům škol.

Zájem o sebeaktivizaci, sdružování, nehierarchické fungování a kritické vyhodnocování dosavadních systémových mechanizmů je u mladých umělců a umělkyň čím dál častější (nezřídka například dobrovolně spolupracují už při studiu na školách, což je samo o sobě výzvou pro systém nastavený na individuální hodnocení). Důraz na naslouchání a vztahovost jako součást tzv. etického obratu v umění je mimo jiné odpovědí mladých na to, kam nás dovedly politické praktiky z éry jejich rodičů či prarodičů – ke kultu individuálního uspokojení, nesolidárnosti a neodpovědného konzumu, jejichž odkazem je zpustošená planeta a poškozené lidské i více-než-lidské vztahy.

Cyklus lze proto chápat jako žádost o mezigenerační zpětnou vazbu, která může zabolet, a zároveň umožňuje revizi a posun. Kurátorky cyklu chtějí dát prostor hlasům mladých, ať už explicitním nebo subtilním, a přizvat autorstvo i diváctvo, aby společně hledaly impulzy k žádoucím změnám, a to i na nečekaných úrovních.

Název ZKOUŠKA SYSTÉMU záměrně evokuje známý koncept „zkoušky sirén“ – tedy pravidelného testování připravenosti společnosti na mimořádné situace. Stejně jako siréna upozorňuje na slabá místa v systému ochrany, výstavní cyklus funguje jako symbolická „zkouška“ současných společenských a institucionálních struktur. Umělecké autorství zde funguje jako nástroj ověřování, rozkrývání limitů a hledání nových možností. V tomto smyslu vystupuje výstava jako kulturní siréna – výzva k pozornosti, kritickému myšlení a ochotě ke změně.