Cyklus „Dr.umění“ se zaměřuje na fenomén doktorského uměleckého studia, který se v našem kulturním prostoru etabloval poměrně nedávno, nicméně prochází o to dynamičtějším rozvojem a stal se nedílnou součástí uměleckého vzdělávání i provozu. Je postaven na metodách takzvaného uměleckého výzkumu, jehož definice jsou častým tématem neformálních debat i předmětem samostatného oboru. Metodika uměleckého výzkumu klade na umění donedávna neobvyklé požadavky: informovanost, přesnou kontextualizaci, spolupráci s experty mimo vlastní obor, plánování a komunikaci. Předpokládá schopnost sdílet postup i výsledky, argumentovat, testovat, oslovovat laiky i odborníky. Doktorské projekty bývají hlubším a delším ponorem do problematik, řešitelé a řešitelky často postupují metodou příčného řezu mezi obory, někdy v nečekaném poeticky definovaném bodě nebo tam, kde pouze tuší vztah, který je zatím podceněn nebo nedefinován. Nedílnou součástí pouti v neprobádaném terénu bývají „lekce pokory“ – nezdary nebo takzvaná výzkumná nejistota: odklony, slepé cesty, vyčerpání původního zájmu, vyvrácené hypotézy, bloky, objevování Ameriky. Samotná umělecká praxe se navíc většinou vzpírá, nejde na výzkum průkazně naroubovat a řešitel se snadno cítí jako podvodník, když trvá na vnitřních souvislostech. Umělecký výzkum je pro umělce v mnohém změnou paradigmatu. Umění už není svévolí nebo osamělým subjektivně vedeným projevem jedince, ale plánovanou komunikovanou a hlavně komplexní činností, která předpokládá živý zájem o současný svět a vzniká v součinnosti s vnějšími faktory. Má ambici „produkovat poznání“, k němuž se můžou vztáhnout jiní, nezasvěcenci i zasvěcenci, dál jej používat, nebo na něj navázat. Umění je vedle přírodních, společenských a humanitních věd čtvrtým rozměrem poznání. Debaty o budoucí životaschopnosti naší společnosti by měly přesáhnout úzký důraz na vědecké, ekonomické a politické struktury. Výstavní cyklus „Dr.umění“ je s nadsázkou, ale zároveň i zcela vážně, postaven na vědeckém titulu se všemi jeho asociacemi: seriózností a zásluhami, intelektuální zběhlostí, akademickým insiderstvím, i rizikem ztuhlosti a nabubřelosti establishmentu, ale hlavně schopností léčit. Naznačuje víru v transformativní potenciál umění a je uznáním jeho neautoritářské autority. Umění se v tomto pojetí stává alternativním modelem, který svou imaginací dokáže harmonizovat nebo detekovat problém, dávat věci do nečekaných souvislostí, zastavit degenerativní změny a nastartovat rekonvalescenci. Samotný pojem „umění léčí“ je postaven na premise, že různé formy umělecké činnosti (aktivní či pasivní) mohou mít terapeutické a léčebné účinky na lidské tělo a mysl. I to bude obsahem doprovodných programů, které rozvinou téma výstavního cyklu.

Prostor Olga s galerií je pro veřejnost otevřen každou středu a čtvrtek od 14 do 18 hod. Výstavu můžete navštívit i během doprovodných akcí. Nebo po domluvě na telefonu 777 557 828. Kontaktovat nás můžete také na emailu bubahof@bubahof.com.

Činnost galerie je realizována s finanční podporou úřadu MČ Praha 10, hl. m. Prahy a Ministerstva kultury ČR. Děkujeme.