BARBORA DAYEF
DŮKAZ KRUHEM

Vernisáž: 13. března 2025 v 18 h
Doba trvání výstavy: 14. března – 30. dubna 2025

Spolupráce: Ondřej Buddeus

Složení: aluminiová fólie, bavlněný filc, bednové rohy, Bruno Švestka, Dita Lamačová, hlína, Jan Hrubák, LIME scooter GEN-4, Jiří Polák, Johana Lomová, keramika, kabely, led diody, Lukáš Horník, magnety, měděný plech, nerezový plech, nýty, plast, polystyren, pozinkované nádoby sprejů, pozinkovaný plech, rostlinný substrát, sprej pozinkovací, svorky, semena cukety, semena hrášku, semena lichořeřišnice, semena máku lučního, úhelníky, zářivka, železná konstrukce

Otázka
Ty otázky napřed… víš? Oni neexistujou, prostě to zvládneme… takhle se to má.
No a pak je otázka: o co teda běží? Výstavy si dělala, výzkum skrze umění tam byl, ale formulování výzkumné otázky a všechny ty náležitosti, které jsme od tebe chtěli, jsi prostě odmítala. A pak ještě nekonečná otázka: co je ten umělecký výzkum? Jakou jsi měla výzkumnou otázku? Měla jsem kamaráda a tomu vstávaly vlasy hrůzou, protože vždycky, když šel do školy, už na zastávce věděl, že uslyší „výzkumná otázka“. Vytvořila se mu alergie na výzkumnou otázku. Dostával otázky, kterým nebyl s to porozumět, odpovídal tak, že mu nerozuměli ostatní. U těch uměleckých doktorátů je strašně důležitá taková primitivní otázka: Bude člověk dělat lepší umění, když bude dělat i doktorát? Moje odpověď na tuhle otázku je, že skrz praxi, kdy moje umění nebude cílem mý práce, ale bude prostředkem, můžu formulovat něco novýho, co se nevědělo, co nebylo artikulováno. Výzkumná otázka se furt mění. Jsi v permanentní komunikaci a jsou ti kladeny otázky. A ty otázky nejsou útok. Ty otázky jsou míněný jako podnět k dialogu. Moje klasická a nenáviděná otázka je: proč by mě měl ten tvůj doktorát zajímat? Proč? To je dobrá otázka. Já nevím… to je myslím otázka na všechny. Ale to je výzkumná otázka! Jaká je výzkumná otázka? Ne, už se tě na to nikdy nezeptám. Ale víš, že si pokládáš otázky? No jo, samozřejmě. Tu samou otázku bych chtěl položit tobě. A ještě se zeptám na tu druhou otázku. Proč je to jedno? Je to stejný jako ta první otázka.

Problém
Když člověk vyrábí výstavu, ale zároveň má na začátku procesu napsat, o čem bude,
je to vždycky problém. A není to generační problém. Všichni mají tu zkušenost, udělali to mockrát a přesto – jakoby intuitivně – je to problém. A protože to nejde, tak by to vlastně neměl být problém. Jediný způsob, jak tohle ne snad vyřešit, ale jak najít ke všem problémům cestu, je prostě být zodpovědná za systém, který vytvářím. Nový poznání se může vztahovat k umění, k nějakému společenskému problému nebo k fenoménu, který jde napříč věcma. To u nás problém teda není. Takže to jsou vlastně jen technické problémy.

Čas
Jak nám běží čas,
definice je vlastně pokus
o zastavení něčeho v čase.
Nevím, jestli není čas
pro jiné formy
vzdělávání.

Vztah
Poučení, nebo zdeformovaní tím, že se všechno dá rozložit
na součásti a popsat vztahy mezi nimi.
Ekologická udržitelnost vztahů?
Vztahuju se, jak už to u mě bývá.

Zdroj
Kde má probíhat výměna – na úrovni intelektů i na úrovni zdrojů? Škola vytvoří terárium. Je tam teplo, jsou tam zdroje, intenzivní pozornost, výměna, utopie. A pak se člověk ocitne venku a zjistí, že není zájem ani zdroje. Doktorát jako příslib návratu zdrojů, pozornosti, komunikace, rozvoje talentu? Takže zdroje, energie… Víme, že je v tom energie, že ji z toho můžeme brát, že to musíme instalovat tak, aby jí to mělo z čeho vytvářet. Školy potřebují jejich energii, aby vytvářely nový poznání, budoucí personál, který ten systém vytvoří a vrátí, aby měly pak taky doktorantky a tak dále. Je to energetika poznání? Vlastně mluví o zodpovědnosti vůči zdrojům, za sebe, o kontaktu s těmi zdroji. Že tam dochází k výměně energií je jasný, je to organický stroj… Tam jsou ty síly vyrovnané, proto je to dialog. Generují energii, když nejsou izolovaný.

vysvětlovat/svět
Je to takový sebevysvětlovací systém:
Pořád vysvětlovat proč.
Pořád obhajovat a vysvětlovat a ptát se.
Vysvětlovat těm ostatním.
Vysvětlovat někomu, kdo se věnuje ohýbání železa,
že přemýšlím o zranitelnosti.
Přichází – a v tu chvíli jí vysvětluju.
Pořád jí zpětně rozkládám a znovu vysvětluju.
Funguje to dobře a dál už to nevysvětluješ.
A právě to se můžeš snažit vysvětlit.
Rozšířit poznání o světě.

Výzkum
#1
Ten umělecký výzkum je.
Ten výzkum skrze umění tam byl.
Co je ten umělecký výzkum?
Každý vždycky vymyslí nějakou definici,
co je výzkum uměním.
Já si to samozřejmě dovedu představit,
ale vlastně spíš teoreticky, protože praktický řešení
jsem zatím moc nenašla.

#2
ležení v trávě a sledování oblaků je forma výzkumu,
metoda doktorského studia,
což je matoucí
a zároveň je to snesitelný
pro umělecký výzkum.

#3
Umělecký výzkum je rámec,
který říká, že cílem
není udělat umění.

#4
Umělecký výzkum je pouze
jedna z forem umění,
které se podařilo institucionalizovat.

Není to běžné?
Nemělo by to tak být?

Já myslím, že tohle třeba
umělecký výzkum
vlastně je.

Není to běžné?
Nemělo by to tak být?